Dlouhou dobu jsme s manželem hledali vhodný (rozuměj v dobré dojezdové vzdálenosti do města, hezký polohově a ne za majlant) pozemek pro splnění našeho snu, postavit si baráček. Jak se říká, plány jsou hezká věc, realita jiná - osud nám hodil pod nohy několik klacků, ale vždy jsme je společně překonali. Na konci mého 3.těhotenství jsem potkala člověka (naše budoucí sousedka), s kterým jsem se dala do řeči a jen tak prohodila, že staví baráček ve vsi 5km vzdálené a že je tam ještě jeden volný...no co budu povídat...rozzářili se mi oči. Hned jsem alarmovala manžela, jeli se tam podívat. Znáte ten pocit - byl to ON!!! Okamžitě jsme se rozhodli, že jdem bojovat za to,aby byl náš.
V 38tt jsem se vydala za majitelem, vysvětlila jak se věci mají, přesvědčila, že opravdu chceme stavět a ne přeprodat dál ... no úspěšně - s malinkou v kočárku jsme podepsali kupní smlouvu. JUPÍÍÍ!!!
S manželem jsme se shodli, že se stavboou počkáme, až se vrátím do práce, přeci jen živit 5členou rodinu a platit hypo z rodičáku a OSVČ není žádný med....
V průběhu těch 3 let na rodičáku, jsme jej oplotili a udělali si z toho zahradu, koupili stavební buňku kterou jsme zvelebili, udělali kapličku pro přípojky elektřiny a plynu, vodoměrnou šachtu na vodu...zároveň bylo dost času na vymyšlení projektu, promyšlení co a jak...
V únoru 2020 jsme zkontaktovali projektanta, aby nám náš návrh hodil na papír a rozjel mašinérii stavebního povolení. Na konci března jsme poslali zálohu a od té doby čekáme, a čekáme a stále čekáme..už mám připravené kafe a až přijde poslední vyjadřovačka, půjdu se představit a poprosit na stavební úřad...jsme už měsíc ve skluzu, chceme do konce roku dát hrubou stavbu ... držte nám palce, snad pak vše půjde tak hladce jako některým z vás ;)