Už nějakou dobu jsme zvažovali rekonstrukci pokoje pro syna z ryze dětského, nebo spíše maminkovského pokojíčku na pokoj pro kluka, který s ním vydrží i minimálně několik školních let, ale přitom v něm zůstane určitá hravost a místo pro relax. Pomyslným startem byl kamarád truhlář, který mi zahlásil, že mu zůstalo na dílně nějaké světle oranžové a krémové lamino a jestli bych ho nechtěl na něco využít. Byl jsem se za ním na barvy podívat a řekl jsem si, že to by šlo- původně jsme měli sice v plánu jiné barvy, ale s manželkou jsme se shodli na tom, že v tohoto materiálu by mělo jít vymyslet něco hezkého.
S chutí do toho a půl je hotovo, aneb výroba nábytku
Nějaké lamino na nábytek se dokoupilo a víceméně hned jsme mohli jít do práce- kamarádovi jsem s výrobou nábytku pomáhal, na což jsem náležitě hrdý, nicméně všechny důležité záležitosti dořešil on. Postel je řešena v rozměru 160x70 cm tak, aby se do ní vešla akorát běžně vyráběná matrace, a je schválně dost vyvýšená, aby se pod ni vešla spousta hraček, oblečení, ale i potřeb do školy apod. Toto řešení si hodně s manželkou vychvalujeme, protože nejrůznějších maličkostí je v dětském pokoji opravdu hodně a odkládací prostory se vždy hodí. Stůl je řešen schválně jako hodně velký, protože na něm má teď místo autodráha a do budoucna chceme, abychom mohli u něj se synem sedět já, nebo manželka, když se budeme například učit do školy.
Doladění pokojíčku
Dlouho jsme řešili výmalbu a zvažovali nějakou výraznější barvu, ale kvůli barvám na nábytku jsme se nakonec rozhodli zvolit jednoduchou světle šedou s lehkým přechodem do hnědé. Stěnu pak doplňuje tapety v podobném odstínu, jen o něco tmavší. Podlaha zůstala alespoň prozatím původní (plovoucí), ale myslím, že se k designu pokojíčku hodí a měnit ji už nebudeme. Zvažovali jsme koberec, ale máme doma podlahové vytápění, takže je pavoučka teplá a syn si na ní může hrát.