Dnes je první den, kdy v sršním hnízdě nad naším vchodem z domu na terasu nepozoruji žádný pohyb. Ještě včera jsem obdivoval, jak několik posledních dělnic stále dokáže najít potravu pro larvičky v hnízdě a do poslední chvíle se o ně stará, i když už musí cítit, že tyhle už to nedají. . Jako vždy touto dobou byla poslední potravou pyl z květu břečťanu a šťáva z jablíček pod stromy, které jim tam pro tyto účely necháváme.
Od jara do podzimu jsme si tady vedle sebe spokojeně vegetili. Ony si nevšímaly nás a my nechávali na pokoji je. Dlouhé měsíce jsme pozorovali cvrkot u hnízda. Viděli jsme vylétávající první dělnice, následně trubce, čekající na výlet nový královen a nakonec také hodně nových královen.
A právě nová generace je cíl veškerého snažení hnízda. Stará královna, dělnice a trubci v těchto dnech hynou a nové oplodněné královny se pokusí přežít zimu v úkrytech.
Zdaleka ne všem se to podaří, zdaleka ne všem přeživším se s jarem podaří najít vhodné místo pro založení hnízda, kde budou v bezpečí před nepřízní počasí, ale i před lidmi, kteří z nich mají hrůzu a používají na ně zbraně hromadného hubení…
Jsem rád, že ty naše sršně to daly a věříme, že se na nějakém místě (nikdy nehnízdí v původním hnízdě) zase budeme potkávat i příští rok.
Tak holky sladké sny, zvládly jste to letos báječně. A za tu špinavou fasádu se na vás nezlobíme. Vezmeme hadr a bude zase jako nová…
Petr Dobrý, www.zelenadomacnost.com