Takto zněla první věta po obhlídce bytu, když jsme se ženou sháněli jiný byt pro maminku.
Maminka žije sama, takže bude stačit útulný 2+kk v klidné části kladenského sídliště. Takový byl stručný a skromný požadavek na nové bydlení. Jenže ten výraz "útulný", to bylo pro nás téměř nemožné splnit.
A protože volných bytů je jako šafránu, rozhodli jsme se, že stav bytu nebudeme řešit. Přece jen už s rekonstrukcí máme nějaké ty zkušenosti, tak se do toho kdyžtak pustíme sami, když bude třeba. Máme na to přece pár měsíců času, to zvládneme. Konečně, manuální práce přijde vhod k našemu sedavému zaměstnání v kanceláři.
A opravdu se povedlo. Pořídili jsme byt 2+kk, sice bez balkónu, ale situovaný na východ a opravdu v klidné lokalitě v panelové zástavbě. Hotový zázrak. Jenže v interiéru se nám pár věcí úplně nezdálo, tak jsme dali hlavy dohromady a diskutovali na téma, jak byt trochu poopravit. Pár večerů jsme si kreslili návrh na papír a přitom si dělali rozpočet. Sto tisíc, maximálně sto padesát. To by šlo.