Jen co se dostavěly příčky, začlo se s rozvody elektra a vody. Samozřejmostí byla klasická otázka, od koho si to nechat udělat.
Elektroprojekt nám dělala jedna plzeňská firma, ale cena za to, že nám tam ty kabely i natahají nás posadila na zadek. I s materiálem by to ve výsledku dělalo kolem 100k. Takže jedno velké ne díky. Kabeláž jsme koupili sami a jak už to tak bývá přes známé jsme sehnali pána, který ve svém volnu s manželem vše natahá. Ve výsledku i spokojenost, poněvadž pan elektrikář už má nespočet zkušeností a sám vymýšlel různé možnosti a vymoženosti ještě před tím, než se začalo sekat.
Sekání do VPC, jak už jste určitě všude slyšeli, není žádná sranda. Příčky 17´ se dost často i lehce dají prorvat skrz na skrz, rády se samy bortí. Systém vnitřních děr vně cihly jsou naopak velice šikovné, kde se nemusí vysekávat celé kolejničky. Problém ale nastal u překladů, které díry v sobě nemají (Sendwix). Museli jsme si poradit jinak, tedy drát probourat do vedlejší díry a obejít překlad směrem hore (tudíž práce navíc).
Instalatéři si vše dělají sami, manžel jim jen předsekal některé zdi, co stihl. Předem jsme je informovali o VPC, ale i tak byli zaskočeni a ještě si museli dojet domů pro diamantovej kotouč. Pro nás naopak přišla konečně ta příjemnější část, kdy jsme mohli zahodit lopaty a vymýšlet, jak bychom chtěli, aby koupelny vypadaly. Projeli jsme různé Siko, Senesi a jiné místní koupelny (Soukup), abychom nakonec skončili v (mnohem levnějším) Hornbachu, kde byla zrovna výprodej na kachle, které jsme měli v představách. Keramiku a kohouty jsme vybrali od Ravaku. Vybrali jsme si, i přes varování instalatéra, rim-off záchodovou mísu.